Aktualizováno 16. 08. 2024
Každá oblast má svoje „zaklínadlo“. Při vaření to jsou správné ingredience, při sportu správně nastavený trénink, při vyřezávání dřeva to správně tvrdé a strukturované dřevo. A při podmíněném propuštění jsou to kriminogenní faktory. Vlastně nejen při něm, ale kdykoliv při návratu z vězení do běžného života.
Kriminogenní faktory jsou důvody páchání trestné činnosti, důvody selhání. Máme jich mnoho druhů, je možné se na ně dívat z mnoha pohledů. Můžeme je dělit např. podle rozsahu, místa, času nebo délky. V případě jedince jsou vysoce individuální. U někoho to může být povahový rys, u jiného životní situace nebo sociální prostředí, ve kterém se pohybuje. Každý pachatel má své vlastní kriminogenní faktory. Ty souvisejí přímo s ním a s jeho pácháním trestné činnosti. Mohou být různě navzájem kombinované, mohou se vyskytovat v rozličných podobách a intenzitách, někdy mohou být i nenápadné a špatně identifikovatelné.
Jejich nalezení je základem další práce a přípravy. Teprve takový odsouzený, který správně najde a pojmenuje své kriminogenní faktory, může začít pracovat sám se sebou a hledat způsoby svého polepšení. Je však potřeba mít na paměti, že najít a správně definovat své kriminogenní faktory není vůbec jednoduché. Mnoho odsouzených chybuje v tom, že je identifikuje špatně, neurčí je zcela správně nebo je chybně pojmenuje. Někdy také zůstává pouze u obecných konstatování svých rizik a nepřechází k individuálním rizikům. Největší chybu dělají odsouzení v tom, že při hledání svých rizik je záměrně nebo podvědomě potlačují, protože si je nechtějí sami připustit. Stydí se za své chyby a za svá selhání. Nechtějí je pojmenovat a vyslovit je nahlas. Raději tak hledají zástupné důvody páchání a odsunou pak své přemýšlení o minulém a budoucím životě do života „jiného člověka“. Žijí svůj život, ale připravují se na život někoho jiného. To samozřejmě nemůže fungovat.
Typickým příkladem špatně určeného kriminogenního faktoru může být „špatná parta„. Tento důvod slyšíme velice často a je to taková typická „únikovka“ a přenášení vlastní odpovědnosti na druhé. Můžeme možná také říci, že se jedná o obecný faktor. Špatná parta ale není většinou tím opravdovým důvodem. Problém totiž není to, že se někdo dostal do špatné party, hlavní problém je to, že nedovedl z této party zavčasu odejít, že neuměl včas rozpoznat, že ho parta vede špatným směrem a jeho setrvání v ní může přinést problémy. A pokud to věděl, neměl dostatek vůle a síly partu opustit. Opravdové, tedy individuální, kriminogenní faktory v takovém případě častěji jsou: slabá vůle, nedostatek schopnosti vyhodnotit rizika nebo neochota obrátit se k někomu dalšímu o pomoc a radu.
V takové chvíli je pak potřeba, aby se odsouzený zaměřil na to, jak získat větší rozhodnost, aby se naučil lépe analyzovat rizika a přemýšlet o dopadu svého chování na svůj život. Aby se nebál s někým poradit. A to vše musí nalézat ve svém dalším životě. Přitom může čerpat z životních situací, ze života ve věznici nebo z pomoci dalších osob.
Dva nejčastější obecné kriminogenní faktory jsou závislosti a peníze, tedy dluhy. Často spolu velice úzce souvisí. Užívání drog nebo pití alkoholu je nákladné a tak je nutné na ně často shánět peníze trestnou činností, krádežemi nebo právě další výrobou a distribucí. Výroba a distribuce mohou být u jiných osob naopak řešením špatné finanční situace a dluhů. Jsou určitým únikem ze světa problémů, dluhů, exekucí, soudních výzev a nezaplacených účtů do světa pohody a klidu daleko od všedního života. Závislosti a dluhy jsou tedy jednoznačně dva základní kriminogenní faktory, ale u každého mají jiný důvod vzniku a jiné souvislosti ve vztahu k okolí. Je tedy potřeba hledat individuální rizika, která vyústila např. právě v užívání drog, tzv. „pradůvod“. U drog to často bývá frustrace z vlastního života, špatné rodinné zázemí, hledání sebe sama nebo třeba jen druh zábavy, málo adrenalinu a zpestření vlastního života.
U potřeby financí, kromě potřeby hrazení vlastních dluhů, to může být tzv. kupování si přátel, potřeba se vytáhnout před holkou z důvodu obavy z odmítnutí nebo špatně srovnaný žebříček hodnot, kdy peníze a za ně pořízené věci jsou na jeho vrcholu. Zvláště nebezpečné je to v dnešní době, kdy jsou peníze, jejich dostatek a možnost prezentovat sám sebe na sociálních sítích online velice silným motivátorem k sehnání si peněz „za každou cenu“. Bez ohledu na důsledky, které to může mít. Pocit výjimečnosti, nadřazenosti a bohatství dokáže být velmi opojný a vlastní ego je jeho životním průvodcem.
U důvodů páchání trestné činnosti se velice často jedná o kombinaci více důvodů, které jsou navzájem propojené a navazují na sebe. O to těší je pak je rozklíčovat a správně uchopit. Mnoho odsouzených také musí tzv. dozrát k tomu, aby bylo schopno své kriminogenní faktory určit a pojmenovat. Nebo je jen začít řešit a připustit si chybu u sebe a ne pouze svého okolí. Někteří také potřebují projít určitým obdobím vzdoru, kdy musí přijmout své odsouzení a srovnat se svojí novou rolí ve svém životě. S rolí odsouzeného, s rolí pachatele, s rolí vězně.
Jen tak ale mohou tuto roli co nejdříve dohrát. S co největším úspěchem a nakonec tím největším potleskem. Obecenstvem je poté rodina, okolí, přátelé, společnost. Pro každého je cesta skrze vlastní kriminogenní faktory jiná, stejně jako jeho život.
Hledání kriminogenních faktorů naší klientky A. Z.:
Vůbec mě nenapadlo, že bych měla něco takového řešit. Proč taky? Měla jsem ve všem jasno. Blbá práce a chlap, který mě podváděl. To mě přivedlo k pití a následně ke krádežím. V pití jsem nacházela zapomnění a krást jsem musela proto, abych na něj měla. Kdykoliv jsem nepila, bylo to ještě horší. Pak pití vystřídaly drogy. Viděla jsem v nich spásu a únik od toho hrozného života. Kdykoliv jsem chtěla přestat, vydržela jsem to jen pár dní. Drogy pro mě byl svět, kde nebyla blbá práce a chlapy, co jsou nevěrní. Když jsem šla poprvé z vězení, byla jsem přesvědčena, že to bez problémů zvládnu. Rok jsem byla bez drog, nebyl důvod se něčeho bát. Drogy jsem přece brala kvůli špatný práci a chlapům, měla jsem to pod kontrolou. Do půl roku jsem znovu stála před soudem. Feťačka a zlodějka. Ve vězení jsem vystřízlivěla a došlo mi, že drogy mě totálně zničily a já nemám pod kontrolou nic z toho, co jsem si sama sobě nalhávala. Pokud jsem se nechtěla stát doživotní troskou, musela jsem řešit svoji závislost. Začala jsem ve vězení, po propuštění jsem chodila na ambulantku a pak do komunity. Už dva roky jsem abstinující feťačka a jsem za to moc ráda.
Lenka N. zjistila, že její partner páchal kvůli ní:
Když jsem zjistila, že David falšoval podklady k nějakým úvěrům, byla jsem absolutně v šoku. Asi tisíckrát jsem si říkala „Proč?“. Strašně jsme se začali hádat, chtěla jsem vědět, co se opravdu děje, ale David mi nebyl schopný říct, proč to udělal. Nebo spíš jsem mu nevěřila, že to, co mi říkal, je pravda. Mluvil o nějakém podnikatelském záměru, ale nikdy předtím se o něm ani slovem nezmínil a bylo mi jasné, že mi neříká pravdu. Začala jsem přemýšlet o všem, co jsme spolu prožili. Co z toho byla pravda a co byla lež? Když nastoupil do vězení, byla to pro mě vlastně úleva. Potřebovala jsem se s tím nějak popasovat. Zlom přišel asi po půl roce. Šla jsem za ním na návštěvu a byla jsem rozhodnutá, že se s ním rozejdu. Vzal mi ale totálně vítr z plachet. Přiznal mi důvod toho, proč to udělal. Chtěl peníze, aby nám mohl koupit dovolenou, o které jsme hovořili. Chtěla jsem letět na Bali. Bál se, že o mě přijde, když mi nedá „pořádný servis“. Večeře, dárky, výlety. Ve všech chlapech okolo mne viděl konkurenci. Byla jsem strašně naivní, když mi nedocházelo, kde na to všechno bere. Dneska máme úžasný vztah, nastavili jsme si nová pravidla, hovoříme o všem otevřeně a hlavně jsme si řekli, co jeden od druhého čekáme. Věříme si. Já jemu a on mně. Byla jsem vlastně jeho kriminogenním faktorem:-)